postihovati ned. kniž. k postihnouti: trest postihuje viníka doléhá na něho; postihují je neúspěchy; přepracování postihuje spíš vnější podobu hry týká se; – řidč. hovoru málo rozumějíc, více zrakem postihovala (Jir.); – p. myšlenku, souvislost chápat; p. podstatu věci; – kniž. p. něco slovy; p. krásu krajiny; – zř. p. polního zloděje (Herrm.); – zř. postihoval ho bystrými koňmi doháněl; práv. uvalovat povinnost; uplatňovat postih