postranní (†postranný Tyl, Jir.) příd. 1. jsoucí po straně, na boku; boční 2, vedlejší, pobočný 2: p. okno, vchod (op. průčelní, hlavní); p. galerie, sedadlo; p. kapsa; bot. p. kořeny vyrůstající z hlavního kůlového kořene; p. orgány rostlin vyrůstající z hlavního stonku (např. listy, větve), zool. p. čára řada smyslových orgánů táhnoucí se v čáře po bocích ryb a larev obojživelníků; sport. p. rozhodčí (dř.) pomezní 2. ze strany přicházející n. na stranu odbočující, ze strany vedený, mířený; boční 3: zabočit do p. ulice; p. chodba; p. pohled, zprav. přen. kradmý n. nevraživý 3. ležící stranou (a proto skrytý, méně důležitý ap.); vedlejší: tiché p-uličky odlehlé; p. svědek (Havl.) méně důležitý; jít p-mi cestami, zprav. přen. (při usilování o něco) nejednat přímo, otevřeně, nýbrž po straně; přen. tajený, tajný, záludný: p. myšlenky, úmysly, motivy; → přísl. †postranně: kořeny se rozvětvují p.; – ani zjevně ani p. (se vzbouřit) (Havl.) potají, skrytě