posvátný příd. 1. uctívaný jako svatý; pokládaný za svatého: p-é místo; – p. pták; p-é nádoby sloužící k náboženským úkonům; zool. ibis p. 2. požívající zvláštní vážnosti, úcty (zprav. pro stáří); uctívaný, drahý: p. Vyšehrad; p-á půda vlasti; stará p-á práva 3. vzbuzující silný, slavnostní cit, pocit: p-á hrůza, úcta; p-á chvíle; p-é zvuky zvonů; p-é ticho velebné; → přísl. posvátně: uctivě, p. hledět na památku; bylo jí p. u srdce; p. zněl starý chorál; *posvátno: bylo p. vůkol (Svět.); → podst. posvátnost v. t.