posvětiti dok. (3. mn. -í, rozk. -svěť, trp. -svěcen, zast. -svícen) k světiti 1. círk. (co, koho) provést nad něčím, někým obřad svěcení, žehnání a tím učinit posvátným (ve význ. 1): p. hromničku; církevně posvěcené manželství; posvěcení kaple vysvěcení; p. kostel patronu zasvětit; p. na (za Jir.) biskupa vysvětit; p. na křesťanku (Svět.) pokřtít; hlava posvěcená (Bozd.) panovník; přen. posvěcený básník nadaný, vynikající 2. kniž. (co) učinit hodným úcty, posvátným (ve význ. 2): p. život prací; moudrost věky posvěcená 3. (co) poněk. zast. věnovat, obětovat (jako projev zvl. lásky, oddanosti, úcty ap.): p. život vznešeným ideálům; p. život bohu stát se knězem, jeptiškou ap.; p. své dílo památce přítele věnovat †4. oslavit pobožností: p. svátek (Ner.)