potěšení, -í s. 1. radost, veselí, obveselení, požitek 1: mít z něčeho p.; udělat někomu něco se zřejmým p-m, pro pouhé p.; působilo jí to (osobní) p.; vzdát se p.; jako zdvořilostní obrat; je mi p-m; ještě snad budu mít to p. (s vámi se setkat); s kým mám p.? kdo jste 2. osoba n. věc, kt. někomu působí radost, někoho těší: umřelo její jediné p. dítě ap.; na rozloučení, mé p. (píseň) má milá; → zdrob. potěšeníčko, -a s. (6. mn. -ách): zvláštní p. (Havl.); — v. též potěšiti