potěšiti dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) 1. poskytnout někomu útěchu; utěšit: p. přítele v jeho bolu; p. nemocného; ♦ potěš (tě) pánbůh, pámbu (zast.) (projev soustrasti); ob. expr., často iron. no potěš pámbu (projev nepříjemného překvapení, obavy) 2. udělat někomu radost; rozradostnit, obšťastnit 1: p. někoho zprávou; být potěšen návštěvou; každého potěšil svým úsměvem; — potěšiti se dok. (čím, s kým, čím, ~; †čemu) mít na chvíli z něčeho potěšení, radost; rozradostnit se: p. se obrázky; p. se s dítětem, s knížkou; nemůžeme říci, že by se byl dvakrát potěšil (Hál.); zast. velice se tomu potěšil (Něm.); — ned. potěšovati, p. se