potřebný (*potřební Ath.) příd. (zast. v přísudku a v doplňku tvary jmenné potřeben, -bna,..., zvl. ve význ. 2 a 4) 1. (k čemu; řidč. pro co; ~) takový, jehož je k něčemu potřebí; nutný, nezbytný 1, nevyhnutelný: vše p-é ke psaní, pro psaní; množství práce p-é k výrobě; p-é množství materiálu; p-é nářadí, léky; mít p. klid; čas k tomu p.; p-é odborné vzdělání; Milka je mi p-á k životu (Maj.); pokládat něco za p-é; zařídit všechno p-é; dát všecka p-á data; vzít s sebou jen to nejpotřebnější; učinit p-á opatření 2. kniž. a zast. (čeho) takový, kt. něco potřebuje; potřebující (co): král stále p. úvěru; p. útěchy; zast. byl p-en peněz (M. Han.) 3. nemající peněz, hmotně nezajištěný; chudý 1, nuzný 1: p. člověk; sociálně p-á rodina 4. řidč. (k čemu) takový, kt. se může potřebovat, hodit, kt. je možno upotřebit; použitelný, upotřebitelný, vhodný: čím kdo víc umí, tím je p-ější ke všemu; byl málo p.; vzali kdejaký p. kus železa; — zpodst. k 1 potřebné, -ho s. potřebné věci: sehnala p. na venkově (Pujm.); → přísl. k 1, 4 potřebně řidč.: p. velký; p. se vzdělávat; – žít občansky p.; → podst. potřebnost v. t.; — v. též nepotřebný