potentát, -a m. (potentátka, -y ž.) (z lat. zákl.) 1. zast. a expr. panovník 1, mocnář, vladař: císař, kurfiřti, králové a jiní p-i 2. hovor. expr. (velký) pán, vysoký hodnostář, představený ap.: dolaroví p-i; krajský p.; p-i církve; doma je přísným p-em (Šmil.) 3. hanl. (o člověku vůbec) jako výraz odsudku, znevažování: Josef je divný p. (Rais); → expr. zdrob. k 1 potentátek, -tka m. (mn. 1. -tkové, -tci, 6. -tcích): feudální p-i (Šal.); — potentátský příd.: tahanice p-á (Nový)