potopiti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) ponořit 1 (pod hladinu vody n. jiné kapaliny): p. do vody džbánek; třikrát ho potopil v rybníce; přen. kniž. potopil zraky své do jejích očí (Kosm.) hluboce pohlédl; ♦ spí, jako když ji potopí (Rais) (čast. do vody hodí) tvrdě 2. (co) (o vodě n. jiné kapalině) rozlít se po něčem tak, že je to pod hladinou; zatopit, zaplavit: zalít ovoce cukrovou vodou tak, aby bylo potopeno; po chvilce byla celá louka potopena; přen. vesnice je potopena v zeleni stromů skryta; Pařížská komuna potopená v krvi (Fuč.) krvavě potlačená 3. (co) způsobit, že něco klesne ke dnu: p. loď; p. náklad 4. hovor. expr. (koho, 4. p.) způsobit něčí neúspěch; uškodit (komu), znemožnit (koho, 4. p.), zničit: při zkoušce ho potopil 5. řidč. (koho, 4. p.) (postupně n. hromadně) utopit: chlapci říkali, že vodník potopí ještě mnoho lidí (Herb.); — potopiti se dok. 1. (do čeho) ponořit se 1 (pod hladinu vody n. jiné kapaliny): rychle se potopil; ponorka se potopila; přen. kraj se potopil do tmy; p. se do práce (O. Schein.); potopený v myšlenkách, do myšlenek pohřížený, zabraný 2. klesnout ke dnu: loď se potopila; celý náklad se potopil †3. utopit se: vojsko i námořníci se potopí (Vrchl.); — ned. potápěti, potopovati, p. se