potratiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (co; ~) předčasně vypudit, ztratit plod, utrpět potrat: p. plod; žena potratila leknutím 2. řidč. a zast. (co; †čeho) postupně ztratit; vůbec ztratit: p. všechny kapesníky; – potratil kladívko (K. Čap.); svaly dávno potratily pružnosti (Třeb.); — potratiti se dok. poněk. zast. postupně se ztratit; vytratit se, zmizet: hosté se potratili (V. Mrš.); — ned. potráceti, p. se