potutelný příd. takový, kt. dělá všecko tajně, skrytě, často trochu lstivě, ne však se zlým úmyslem; dějící se, konaný takto: p. člověk; p-é oči; – p. úmysl; p-á otázka; p. úsměv, pohled; → přísl. potutelně: p. se usmívat, tvářit, ptát; → podst. potutelnost, -i ž.