potvrditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) vyslovit souhlas, ztotožnit se s něčím, projevit souhlasné mínění; prokázat, osvědčit správnost, pravdivost něčeho; dotvrdit 1: potvrdil všechno, co bylo řečeno; p. něčí výpověď dosvědčit; p. správnost závěrů; jeho předpoklad se potvrdil; p. si zkušenosti; – zápas potvrdil dobrou přípravu hráčů prokázal 2. (co, koho; †čeho) právoplatně uznat, schválit jako platné, správné; vyjádřit (podpisem, pečetí ap.) správnost něčeho, souhlas s něčím; vydat někomu závazné osvědčení o něčem; stvrdit: p. příjem; potvrzený účet saldovaný (úč.); potvrzení správnosti; p. smlouvu podpisem; – být potvrzen ve svém úřadě; byl potvrzen za krále; potvrdil jim listu (Erb.); práv. p. rozsudek rozhodnout ve vyšší instanci, že je správný †3. (koho, co) dodat někomu, něčemu stálosti, pevnosti, upevnit, utvrdit: musila ho v hněvu proti Evičce p. (Svět.); — ned. potvrzovati