*bezpoutý

příd. nespoutaný: b-é mládí (Vrchl.) volné, bujné

capouch

(*copouch), -u m. zast. ob. otvor, kterým se vkládá palivo na ohniště n. kterým se odvádí kouř do ko…

copouch

v. sopouch

čtyřpouzdrý

, čtyrpouzdrý příd.: bot. semeník č. mající čtyři samostatná pouzdra

dopouštěti

, dopouštěti se ned. (3. mn. -ějí) k dopustiti 1, 2, k dopustiti se 1: povoz ujížděl, jak (toho) ner…

hloupoučký

, hloupounký (*hlupoučký) příd. expr. velmi hloupý, mile hloupý: h. úsměv; h-á tvář; h-é řeči; hlupo…

hlupoučký

v. hloupoučký

chrapoun

, -a m. (*chrapounka, -y ž., Sek.) ob. expr. nadutý sedlák n. venkovan vůbec; křupan; nadutec, hrube…

chrapounský

příd. ob. expr. k chrapoun; nadutý, hrubý, vesnicky neotesaný: ch-á tvář; ch-é móresy; → přísl. chra…

chrapounství

, -í s. ob. expr. souhrn vlastností chrapouna; nadutost, hrubost, neotesanost: selské ch.; nenasytné…

kapoun

, -a m. (z něm. driv. lat. zákl.) vykleštěný mladý kohout chovaný na výkrm; přen. expr. tlustý a hlo…

kapouní

příd. vlastní kapounům; pocházející z kapouna: k. krok; k. maso

kapounkový

v. kapoun

kapounovatět

ned. (3. mn. -ějí) expr. pohodlnět a tloustnout; stávat se sexuálně lhostejným: brzo začal k. ○ před…

kapounovati

ned. (koho, co) vyklešťovat (kohouty): k. kuřata ○ předp. vy-

klapouchý

v. klepouchý

klepouchý

[-o-u-], řidč. klapouchý příd. mysl., zeměd. mající sklopené, dolů visící boltce: k. myslivecký pes;…

-klízeti

, -klizovati jen s předp.: v. kliditi, dále nau- se, pou-, rozu-

kompoundní

v. kompaundní

lartpourlartismus

[lárpúrlártyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z fr.) formalistický umělecký směr hlásající zásadu "umění p…

lartpourlartista

[lárpúrlárty-], -y m. (1. mn. -é) stoupenec lartpourlartismu; lartpourlartistický [-tyc-] příd.: l-é…

mýti

ned. (1. j. myji, rozk. myj, nik. mej; min. myl, trp. myt) (co, koho; ~) čistit vodou n. jinou tekut…

napapouškovat

dok. expr. 1. (co) bez porozumění se něčemu naučit zpaměti: n. článek; n. cizí výroky; napapouškovan…

napoučovat se

[-po-u-] dok. i ned. (koho, 2. p.) pronést, pronášet mnoho poučování (v. na- II): strýc by se nás na…

napouch-

v. napuch-

*napoulený

příd. (o očích) vykulený, vypoulený: oči vodnaté, n-é (Šlej.)

napouštěcí

příd. sloužící k napouštění; n. prostředek impregnační; hut. n. buben k napouštění; n. barvy vznikaj…

napouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k napustiti: n. vodu do vany; n. vody do umývadla; – n. vanu, bazén, přehradu; – …

našpoul-

v. našpul-

*nepoutaně

přísl. nespoutaně: verš proudí široce, n. (Vrchl.)

nespoutaný

příd. ničím neomezený; nevázaný, nezkrotný, bezuzdný, bujný, divoký: n. jásot; n-á veselost, radost;…

odpapouškovat

dok. řidč. expr. (co) mechanicky (podle někoho, něčeho) odříkat: odpapouškoval, co vyčetl

odpouštěti

I ned. (3. mn. -ějí) k odpustiti I: něco takového se neodpouští; lidé si mají o.; – o. dluhy promíje…

odpouštěti

II ned. (3. mn. -ějí) k odpustiti II: o. vodu z potrubí nechávat odtékat

*odpouštivý

příd. odpouštějící: o-é slovo (Tyl); → přísl. *odpouštivě: usmívala se o. (Slád.)

odpoutaný

příd. takový, kt. byl odpoután n. kt. se odpoutal: o-á loď; přen. o. instinkt davu (Čap.-Ch.) rozběs…

odpoutati

dok. poněk. kniž. 1. (koho, co) uvolnit z něj. připevnění; odvázat (op. připoutat): o. koně, krávy o…

odpoutávati

ned. k odpoutati: o. vězně; o. koráb, o. oprať (z kozlíku); – o. pozornost od vnějšího světa; — odpo…

†odpouzeti

ned. (3. mn. -ejí) (koho, co) odpuzovat: jest mi, jako bys mě v hněvu odpouzel! (Zey.)

oklopoušený

příd. nář. zvadlý; přen. expr. o. širáček (Baar) pomačkaný, ošumělý

opouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k opustiti: všichni přátelé ho opouštějí; prosila ho, aby ji neopouštěl; – o. úkr…

opoutati

dok. poněk. zast. (koho, co) 1. ovázat pouty; spoutat: o. vězně na rukou; pevně opoutaná noha 2. zmo…

opoutávati

ned. poněk. zast. k opoutati 2: docela mne spánek opoutává (Slád.)

opouzdřiti

dok. (3. mn. -í) (co) opatřit pouzdrem: pupeny jsou opouzdřeny šupinami; med. vazivové opouzdření ci…

opouzdřovati

ned. k opouzdřiti: o. hnis v těle

papouš

, -e m. kniž. a bás. papoušek (Nov., Slád. aj.)

papouščí

příd. papouškům vlastní, papouška se nějak týkající: p. křídla; p. křik; přen. p. hlas ostrý, pronik…

papouščice

v. papoušice

papoušek

I, -ška m. (mn. 1. -šci, -škové, 6. -šcích) (z lat. driv. arab.) 1. pták vyznačující se často pestře…

papoušek

II v. papá

papoušice

, papouščice, -e ž. řidč. samice papouška

papouškovati

ned. expr. 1. (po kom; co) opakovat bez porozumění cizí myšlenky, opakovat něco vůbec: děti papoušku…

papouškovitý

příd. řidč. podobný papoušku, připomínající papouška: p-á chůze; → přísl. papouškovitě: p. pestrý ob…

papouškový

příd. k papoušek: kabátec p-é barvy (Jir.) křiklavě světle zelené; p-á metoda (Wint.) bezduchého mem…

†pavučník

(Jir.), †paučník (Wint.), †poučník (Jir.), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) velmi jemný závoj

Pepa

, -y, Pepča, -i, Pepek, -pka, Pepouš, -e, Pepan, -a, Pepánek, -nka, Pepi, -ho, Pepík, -a, Pepíček, -…

Pepouš

v. Pepa m.

ploskovypuklý

, řidč. ploskovypouklý příd. fyz. plankonvexní (op. ploskodutý): p-á čočka

podpoušťka

(2. mn. -těk) (ob. podpouštka, podpouška), -y ž. poněk. zast. nakyslá pikantní omáčka k úpravě hlavn…

polopoušť

, -tě ž. území mající částečně vlastnosti pouště: step přecházející v p.; polopouštní, polopoušťový

polovypouklý

, polovypuklý příd.: výtv. polovypouklá plastika mírně vystupující z plochy

popouštěcí

příd. sloužící k popouštění: loď. p. lano k popouštění plachty; – hut. p. pec

popouštěti

ned. (3. mn. -ějí) 1. k popustiti: p. si opasek; p. krátké šaty; p. koni uzdu; přen. p. uzdu fantazi…

*popouzeč

, -e m. kdo popouzí (Neum.)

popouzeti

ned. (3. mn. -ejí) k popuditi; popuzovat: zbytečně proti sobě popouzel; zast. nebezpečno mu (panovní…

*popouzivý

příd. k popouzeti, popuzující: p-á slova (Tyl)

potpourri

[-puri] neskl. s. (7. j. též -m) (z fr.) 1. hud. výběr melodií, směs úryvků z jednoho n. několika hu…

pou-

[-o-u-] předponové spojení, v němž předp. po- vyjadřuje (u sloves a dějových jmen příd. a podst.) 1.…

poucat

v. pucat

*poucpati

[po-u-] dok. (co) lehce, trochu ucpat: ležel s ústy poucpanými (Jir.)

pouček

v. puk I

poučená

[po-u-], -é ž. poněk. zast. poučení, zvl. výstražné: dát, mít, dostat p-ou; čast. ve spoj. na p-ou: …

poučení

[po-u-], -í s. návod, pokyn ke konání něčeho, výklad o něčem, vysvětlení něčeho ap.; naučení: rozhla…

poučený

[po-u-] příd. kniž. takový, kt. byl poučen n. se poučil; znalý (čeho), informovaný (o čem): p-í lidé…

poučitelný

[po-u-] příd. 1. řidč. takový, kt. může být poučen, schopný poučení: politik p. vývojem věcí (Šal.);…

poučiti

[po-u-] dok. (3. mn. -í) (koho, co o čem) dát někomu poučení o něčem; objasnit 2 (komu co), vyložit,…

poučka

[po-u-], -y ž. (2. mn. -ček) dokazatelné tvrzení, poučení stručně vyjádřené zprav. jedinou větou: ma…

*poučkový

[po-u-] příd. k poučka: p-á poezie (Lit. nov.)

poučník

v. pavučník

poučný

[po-u-] (†poučlivý Ner., Neff) příd. poskytující, dávající poučení; naučný: p-á knížka; p. film, pří…

*poučovací

[po-u-] příd. sloužící k poučování: p. přednášky (Vach.); p. tón (Nezv.)

poučovatel

[po-u-], -e m. (poučovatelka, -y ž.) řidč. kdo někoho poučuje: zkušený p.

poučovatelský

[po-u-] příd. k poučovatel, poučovateli vlastní: p. tón

poučovati

[po-u-], poučovati se ned. k poučiti, poučiti se 1: p. někoho, co a jak dělat; poučování lidu; indiv…

poudačka

v. povídačka

pouhaslý

[po-u-] příd. řidč. takový, kt. pouhasl: p-é plápoly (Jir.); přen. p-á víra (Frič)

pouhasnouti

[po-u-] dok. řidč. poněkud uhasnout: plamen pouhasl; oči pouhasly

pouhopouhý

příd. expr. pouhý, naprostý, úplný: zachránil p. život; říci p-ou pravdu; matka — p-é dítě (J. Havl.…

pouhý

příd. 1. takový, k němuž nic jiného, nic víc nenáleží; nic jiného než; samý, samotný: viditelný p-m …

pouch

(6. mn. -ších) (nář. pouk), -u m. 1. zast. ob. vyfouknuté vejce, prázdná skořápka, výdumek: holubičk…

pouchlavý

v. pouchlý

pouchle

, -te s. 1. znetvořený plod švestky; bouchoř: shnilá p-ata (Hál.); přen. (o nedospělém člověku, nejč…

*pouchlý

(Hol.), *pouchlavý příd. planý, jalový, prázdný: p-é jablko, zrno; přen. p-vé slovo (Honzl)

pouchnouti

v. puchnouti

pouchový

příd. k pouch 1, 4: p-é titěrky (Kun.) z pouchu; – stav. p-á tyč pouch

pouchr

v. pucher

pouchýliti se

[po-u-] dok. poněk. zast. (kam) na chvíli se uchýlit: sama hospodyně musela se p. stranou (Tyl)

pouk

v. pouch

*pouka

[po-u-], -y ž. poučení, poučka: teoretické p-y (Mach.); vyslechne nějakou p-u (Ben.)

poukaz

[po-u-], -u m. (6. j. -u, -e) 1. (nač, na koho) upozornění, odkázání, odkaz 3: bránil se p-em na svo…

*poukázání

[po-u-], -í s. poukaz 2, příkaz, rozkaz (Něm.); v. též poukázati

poukázaný

[po-u-], -ého m. práv. asignát

poukazatel

[po-u-], poukazovatel, -e m. (poukazovatelka, -y ž.) práv. asignant

poukázati

[po-u-] dok. 1. kniž. (nač; poněk. zast. k čemu) obrátit, soustředit něčí pozornost k něčemu; upozor…

poukázečné

[po-u-], -ho s. pošt. poplatek za poukázání peněz poštovní poukázkou

poukázka

[po-u-], -y ž. (2. mn. -zek) 1. list s písemným příkazem něco vykonat, přijmout n. odebrat: p. k lék…

poukázkový

[po-u-] příd. k poukázka: peněž. p. styk s cizinou

poukazní

[po-u-] příd. k poukaz: peněž. p. šek písemný příkaz výstavce, daný peněžnímu ústavu k výplatě n. př…

poukazník

[po-u-], -a m. (6. mn. -cích) práv. asignatář

poukazovatel

v. poukazatel

poukazovati

[po-u-] ned. k poukázati: p. na úspěchy; p. k fluktuaci; p. k tomu, že...; – p. honorář, výplatu; –

*poukláněti se

[po-u-] ned. k poukloniti se: mladí šlechtici se opět poukláněli (Hol.)

poukle

, -e ž., pouklí, -í s. zast. rybn. kamení zpevňující vnitřní patu rybniční hráze

poukliditi

[po-u-] dok. řidč. (~; kde) trochu uklidit: až si pouklidím, pilně přísti budu (Něm.)

pouklízeti

[po-u-] 1. dok. řidč. (co) postupně, jedno po druhém uklidit: p. nádobí *2. ned. k poukliditi: pořád…

poukloniti

[po-u-] dok. (co) poněkud, lehce sklonit: p. hlavu (Jir.); — poukloniti se dok. poněkud, lehce se uk…

*poukojiti

[po-u-] dok. (co) poněkud ukojit, ukonejšit: poukojení vášní (Pal.); (život dítěte) zvečera se spánk…

poukrýti

[po-u-] dok. (co, co čím) částečně skrýt, ukrýt: chatky poukryté olším (Čech); — poukrýti se dok. čá…

poukrývati

[po-u-], poukrývati se ned. k poukrýti, poukrýti se: háv útlou postavu poukrývá (Čech); – v stromoví…

poulard

v. pulard

pouleviti

[po-u-] dok. *1. polevit: revma trochu poulevilo (Šír) 2. řidč. p. si trochu si ulevit; ulehčit si:

*poulevovati

[po-u-] ned. k pouleviti: boj poulevoval (Hol.) polevoval

pouliční

[po-u-] (†pouličný Jir., Šal.) příd. jsoucí na ulici, konaný, provozovaný na ulici; uliční: p. dráha…

pouliti

(*puliti Til.) ned. (3. mn. -í) jen ve spoj. p. oči (na koho, co) vyvalovat, boulit 2, třeštit, vytř…

poumdlíti

[po-u-], poumdleti dok. řidč. poněkud zemdlít, umdlít: ruka poumdlí; přen. radost nemůže p. (Slád.)

poumdlívati

[po-u-], poumdlévati ned. řidč. k poumdlíti: tanec poumdlívá (Pfleg.)

poumírati

[po-u-] 1. dok. řidč. postupně umřít: známí už všichni poumírali 2. ned. pozvolna umírat, zmírat: př…

poumlknouti

[po-u-] dok. řidč. na chvíli, poněkud umlknout: Dorotka poumlkla (Jir.)

poumývati

[po-u-] dok. (co) postupně umýt: p. nádobí

*poupatový

, *poupěcí příd. k poupě: p-é zásoby (Lid. nov.) poupat; p-í krása sester (H. Dvoř.)

poupě

, -te s. nerozvitý květ: p-ata květů; růžové p.; p-ata na rozvití; přen. měla dceru, sličné to p. (N…

poupraviti

[po-u-] dok. (3. mn. -í) (co) trochu, letmo upravit: ledacos na sobě poupravila (Hál.); poupravené v…

pourážeti

v. pozurážeti

*pourvati

[po-u-] dok. (co) částečně urvat: den každý část si žití pourve (Ner.)

pousedati

[po-u-] 1. dok. řidč. postupně n. hromadně usednout: hosté pousedali kolem stolu *2. ned. poněkud us…

pousednouti

[po-u-] dok. řidč. na chvíli usednout: pousedl stranou (F. Kvap.)

pousínati

[po-u-] 1. dok. řidč. postupně n. hromadně usnout: vězňové na nádraží rázem pousínali (Maj.) 2. ned.…

*pouskočiti

[po-u-] dok. poněkud uskočit: kos pouskočil (Lid. nov.)

pousmání

[po-u-], -í s. lehký, letmý, nepatrný úsměv: bezděčné, vlídné p.; s p-m něco říci; v. též pousmáti s…

pousmáti se

[po-u-] dok. (čemu; na koho, co) trochu, maličko se usmát: p. se koutkem úst; sotva znatelně se pous…

pousmívati se

[po-u-] (*pousmávati se Slád.) ned. k pousmáti se: přívětivě, ironicky se p.; jen se na ni pousmíval…

pousnouti

[po-u-] dok. na chvíli usnout: p. na hodinu, dvě; přen. staré boje pousnuly (Jir.)

pouspati

[po-u-] dok. řidč. (koho, co) na chvíli, trochu uspat: zprav. přen. p. bolest; p. kacíře (Jir.) ukli…

pouspávati

[po-u-] ned. řidč. k pouspati: p. děcko; přen. p. žal

pousta

v. pusta

poustati

[po-u-] dok. (1. j. -stanu, min. -stal, přech. min. -stav) řidč. (~; v čem) na chvíli, poněkud přest…

*poustáti

[po-u-] dok. (1. j. -stojím, min. -stál) (v čem) na chvíli se zastavit, přerušit něco: sotva v boji …

poustávati

[po-u-] ned. řidč. k poustati, k poustáti: déšť poustává; – p. v čtení

pousten-

v. poustevn-

poustevec

, poustevice v. poustevník

poustevna

, -y ž. (2. mn. -ven) obydlí poustevníka: p. svatého Prokopa; přen. pozorovat život ze své p-y (K. Č…

poustevnický

(†poustennický Tyl, *poustevní Sab., †poustevničí Jir., Z. Nej.) příd. k poustevník: p. oděv; p-é od…

poustevnictví

, -í s. život poustevníka; poustevničení: neoddal se p. ve své samotě (Mach.); – odpuzovat přátele s…

poustevníček

, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) 1. expr. zdrob. k poustevník: v černém lese bydlí p. (Hav…

poustevničí

v. poustevnický

poustevničiti

ned. (3. mn. -í) být poustevníkem, žít jako poustevník: v lesích poustevničil svatý Ivan; – poustevn…

poustevník

, -a (*poustevec, -vce, Ner., †poustenník, -a, Čel.) m. (6. mn. -cích) (poustevnice, *poustevice Baa…

poustka

(†pouštka Kosm., †poušťka Čel.), -y ž. (2. mn. -tek, -těk) †1. pustina; pusté stavení: hřbitov byl u…

poustoupiti

[po-u-] dok. trochu ustoupit: mimoděk poustoupil vzad; – poustoupil od svého práva (Vocel) upustil; …

*poustupovati

[po-u-] ned. k poustoupiti: p. ke straně rakouské (Rezek)

poušklíbnouti se

[po-u-] dok. řidč. trochu se ušklíbnout: malounko se poušklíbla

poušť

, -tě ž. 1. rozsáhlá pustá krajina bez rostlinstva: africká p.; pokus o zavlažení pouště; ticho jako…

poušťadlo

, pouštědlo, pušťadlo, -a s. (2. mn. -del) (dř.) nástroj k pouštění krve: doktor vyňal lesklé poušťa…

pouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k pustiti: p. hůl z ruky; p. nádobu po provaze spouštět; – p. koni otěže popouště…

†pouština

, -y ž. poušť 1, 2 (Pal., Klicp.)

pouštka

, poušťka v. poustka

pouštní

, řidč. poušťový příd. kniž. k poušť 1: p. ráz území; p. charakter rostlinstva; p. písek, vítr; p-é …

pouť

, -ti, -tě ž. (mn. 1., 4. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -ěmi) (nář. pout, -u m., Něm., Jir.) 1. kniž.

poutací

příd. sloužící k poutání: p. schopnost živin; voj. p. lano k poutání pozorovacího balónu; zvěr. p. p…

poutač

, -e m. odb. reklamní n. agitační prostředek (plakát, panel ap.), kt. upoutává pozornost: reklamní p…

*poutáhnouti

[po-u-] dok. (co) trochu utáhnout: poutáhla si šálu (Šír)

*pouťař

, -e m. (*pouťařka, -y ž.) kdo chodí na pouti; pouťový obchodník: silnice se hemžily p-i, komedianty…

poutati

ned. 1. (koho, co; komu co) svazovat pouty, a tím znemožňovat někomu volný pohyb; spoutávat: p. zaja…

poutavý

příd. poněk. kniž. k poutati, budící, poutající zájem, pozornost; upoutávající, přitažlivý, zajímavý…

poutec

, -tce m. (neživ.) zast. a nář. 1. pěšinka ve vlasech: vlasy rozdělené poutcem na dvě strany (Koll.)…

*poutec

I, -tce m. (živ.) poutník (Ner., Šub.)

poutecký

v. poutní

poutí

, -í s. nář. dárek z pouti, co je koupeno na pouti: byla ověnčena poutím (A. Mrš.)

poutichnouti

[po-u-] dok. poněkud, na chvíli utichnout: střelba poutichla; řemenů poutichl svist (Hora)

poutíkati

[po-u-] dok. postupně n. hromadně utéci; rozutéci se: všichni nosiči jim poutíkali; p. z domu, do ci…

*poutírati

[po-u-] dok. (co) postupně utřít: p. prach z nábytku (Kos.); – p. stůl (Preis.)

*poutišiti

[po-u-] dok. (koho, co) poněkud utišit: poutišen jest Oldřichův hněv (Klicp.); — *poutišiti se dok.

poutko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) 1. ouško, klička, zprav. z tkanice (u šatů, bot ap.), sloužící k zavě…

poutkovati

ned. (co) odb. navazovat (vlasy) na gázu při výrobě vlásenek: poutkované vousy

*poutkvíti

[po-u-], *poutkvěti dok. (na čem) na krátký čas utkvít: poutkvěla zasmušilým zorem na břehu (Čech)

*poutkvívati

[po-u-] ned. k poutkvíti: oka záblesk poutkvívá na něm (Čech)

poutní

(*poutecký Nov.) příd. k pouť 1-3: řidč. p. střevíce cestovní; – p. místo, kostel; p. průvod; p. obr…

poutnice

, -e ž. 1. k poutník 2. hut. slang. poutnická stolice

poutnický

příd. 1. k poutník: p. oděv; p-á hůl 2. poutní: p-é místo; p. chrám 3. hut. p-á stolice válcovací za…

poutnictví

, -í s. řidč. konání pouti; putování: byl znám svým p-m; vysmál se jeho p. (Vanč.)

*poutnictvo

, -a s. poutníci (jako celek) (Vanč.)

†poutničí

příd. poutnický 1: p. hůl (Vrchl.)

poutník

, -a m. (6. mn. -cích) (poutnice v. t.) 1. kniž. člověk konající cestu, někam putující; pocestný, ch…

pouto

, -a s. (čast. mn.) 1. nástroj n. předmět sloužící k spoutání někoho, něčeho; okovy: pouta na nohu a…

pouťový

(nář. poutový Rais) příd. k pouť 3: p-é prostranství na kt. se koná pouť; p. kolotoč o poutí; p-é at…

poutráceti

[po-u-] dok. (co) postupně utratit: všechny peníze poutrácel

poutuchati

[po-u-] ned. řidč. k poutuchnouti; potuchat: zábava poutuchá

poutuchlý

[po-u-] příd. řidč. takový, kt. poutuchl; potuchlý: p-á nenávist (Jir.)

poutuchnouti

[po-u-] dok. řidč. trochu utuchnout; potuchnout: hlasy poutuchly (Jir.); tíseň poutuchla (H. Dvoř.);…

pouvadlý

[po-u-] příd. řidč. takový, kt. pouvadl; povadlý: p-á růže; p-é rty

pouvadnouti

[po-u-] dok. řidč. trochu uvadnout; povadnout: květy pouvadly; tvář pouvadla

*pouvázati

[po-u-] dok. (co) trochu uvázat, svázat: pouvážeš kvítí (Ner.)

pouvoir

v. puvoár

*pouvolniti

[po-u-] dok. (co) trochu uvolnit (Čech)

pouzamykati

[po-u-] dok. řidč. (co) postupně uzamykat; pozamykat: vše pouzamykal (Kosm.)

*pouzardíti se

[po-u-] dok. poněkud se uzardít: Malina se pouzarděl (Vach.)

pouzdérko

v. pouzdro

pouzdernatý

příd. bot. p. plod mající pouzdra

pouzdrař

, -e m. dělník vyrábějící pouzdra

pouzdrařský

příd. k pouzdrař: p-é práce

pouzdrařství

, -í s. výroba pouzder

pouzdro

, -a s. (6. j. -ru, -ře, 2. mn. -der) 1. tuhá schránka, obal sloužící k uložení a ochraně předmětů:

pouzdrovati

ned. ker. vkládat výrobky do pouzder před vypalováním ○ předp. za-

pouzdrový

příd. k pouzdro: ker. p-é střepy sloužící k přípravě ostřiva; tech. p. řetěz

pouzdříčko

v. pouzdro

-pouzdřiti

, -pouzdřovati jen s předp.: o-, pře-, vy-, za-

pouze

v. pouhý

-pouzeti

, -pouzívati jen s předp.: po-, vz- se

použitelný

[po-u-] příd. takový, jehož může být použito: p. námět; p-á forma; prakticky nepoužitelný nástroj; u…

použíti

[po-u-] dok. (1. j. -žiji, rozk. -žij, min. -žil, trp. -žit, přech. min. -živ) 1. (čeho, koho; zvl. …

použivatel

[po-u-], -e m. (použivatelka, -y ž.) kdo něčeho používá; uživatel: p. pošty; p. silnic

použivatelný

[po-u-] příd. takový, jehož může být používáno: voda p-á k pití; p-é prostředky; nařízení p-é na cel…

používati

[po-u-] ned. k použíti: p. ve škole pomůcek; p. pinzetu, pinzety; p. rozhlasu jako reklamního prostř…

povypouklý

v. povypuklý

povypuklý

, povypouklý příd. řidč. poněkud vypuklý, vypouklý: povypuklé (Lum.); povypouklé (Hol.) místo

prampouch

, -u m. (6. mn. -ších) (z něm. zákl.) †1. oblouk, klenutí mezi sloupy: p. slavnostní brány (Wint.) 2…

propoušť

v. propust

propouštěcí

příd. týkající se propouštění, propuštění: práv. p. listina (dř.) jíž se někdo zavázaný propouští ze…

propouštěti

ned. (3. mn. -ějí) 1. k propustiti 1-6: p. kouř nosem vypouštět; (loď) propouštěla vodu; – okénko so…

předpouštěti

ned. (3. mn. -ějí) poněk. zast. kniž. k předpustiti: poručil sluhovi, aby nikoho nepředpouštěl (Hlad…

přepouštěcí

příd. tech. p. ventil sloužící k přepouštění kapaliny n. plynu do jiné nádoby

přepouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k přepustiti 1, 2: řidč. (dívku) žádnému nepřepouštím (Sab.); – p. máslo, vosk

*přepoutati

dok. (co) spoutat; převázat 1: p. ruce (Olb.); vlasy stuhou volně přepoutány (Jir.)

připouštěcí

příd. 1. týkající se připouštění dobytka: p. období; zeměd. p. stanice kde se připouští; p. kniha pr…

připouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k připustiti: nepřipouštět cizince mezi sebe; zast. nepřipouštěl snadno zármutku …

připoutanost

, -i ž. řidč. vlastnost toho, kdo (n. co) je připoután: p. sedláka k půdě; bývalá p. školy k církvi

připoutati

dok. (koho, co k čemu) 1. připevnit pouty, vázáním; přivázat 1 (op. odpoutat 1): p. zajatce provazy …

připoutávati

ned. k připoutati: p. čluny k břehu; přen. p. lidi hmotnými výhodami; p. k sobě něčí zrak; – kniž. n…

připouzeti

v. připuzovati

†připuzovati

, řidč. připouzeti (3. mn. -ejí) (Pal.) ned. k připuditi: obyvatelé připuzováni jsou ne bez násilí k…

puk

I, -u m. (6. mn. -cích) zast. a bás. 1. pupen 1: haluze plné lesklých puků (Jir.); kře rozvíjely sma…

rampouch

(†rapouch Klicp., †ropouch Koll., Sab.), -u m. (6. mn. -ších) 1. tyčinkový kus ledu visící v podobě …

rampouchovitý

příd. řidč. připomínající rampouch; → přísl. rampouchovitě: hanl. r. studení lidé (Lid. nov.)

rampouchový

příd. řidč. k rampouch: r-é třepení (Rais); přen. hanl. r. projev (Šim.) bez procítění, chladný

rapouch

v. rampouch

repoussoir

[-pusoár], repusoár, -u m. (z fr.) výtv. předmět umístěný na obraz v popředí, zprav. po straně, k zv…

ropouch

v. rampouch

rozpouštěcí

příd. sloužící k rozpouštění, souvisící s rozpouštěním: r. prostředek rozpouštědlo (fyz., chem.); pr…

rozpouštěč

, -e m. (neživ.) řidč. rozpouštědlo (chem.): r. špíny

rozpouštědlo

, -a s. (2. mn. -del) fyz., chem. látka mající schopnost rozpouštět jiné látky: organické r.

rozpouštěti

ned. (3. mn. -ějí) 1. k rozpustiti 1-6: r. schůzi; – r. politické strany; – r. zaměstnance; – r. si …

*rozpouštivý

příd. k rozpouštěti, schopný rozpouštět: voda je povahy čistivé, r-é (A. Jungmann); → podst. *rozpou…

rozpoutaný

příd. nespoutaný, nevázaný 2, divoký 3, bujný 2: r-é živly, vášně; byl povaha překypující vzněty, r-…

rozpoutati

dok. kniž. 1. (koho, co) rozvázat, uvolnit pouta; vůbec něco spojeného n. těsného povolit, uvolnit:

rozpoutávati

ned. kniž. k rozpoutati: r. svázané ruce; přen. vzdělanost rozpoutává síly (Ner.); – r. novou válku;…

*rozpoutí

, -í s. rozcestí (Maj.)

rváti

ned. (1. j. rvu, rozk. rvi, rvěte, rvete, min. rval, trp. rván, podst. rvaní, přech. přít. rva) 1. (…

rypouš

, -e m. mořský ploutvonohý savec příbuzný tuleni; zool. rod Macrorhinus: r. sloní

samospoušť

, -tě ž. fot. zařízení fotografických přístrojů, které samočinně stiskne spoušť

sešpuliti

, poněk. zast. sešpouliti dok. (3. mn. -í) špulením stáhnout (rty, ústa): s. rty; ústa sešpoulil jak…

skopoun

, -a m. řidč. 1. zhrub. hlupák, tupec, skopec 2 (Mor., Nový) 2. hanl. skopčák (Drda)

*slepoun

, -a m. expr., hanl. slepý člověk, slepec 1: co ještě straší, s. (Weiss)

sopouch

(*sopuch Čap.-Ch.), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ších) 1. (u kamen n. kotle) kouřový kanál spojující top…

spáti

ned. (1. j. spím, 3. mn. -í, rozk. spi, spěte, min. spal, podst. spaní, přech. přít. spě) 1. (po slo…

spolupoutník

, -a m. (spolupoutnice, -e ž.) poněk. zast., kniž. kdo společně s někým putuje, koná pouť, cestu (vů…

spoucat

v. spucat

spousta

, -y ž. 1. veliké množství, značný počet: spousty vod se řítily po svahu; s. komárů; expr. měl spous…

spoustu

přísl. ob. hromadu, mnoho: přišlo s. lidí

*spoustný

příd. k spousta 1, nesmírný: rozpěněná voda s-á (Hol.); s-é moře (Slád.)

spoušť

I, -tě ž. 1. opuštěné, pusté místo, samota; pustina 1: strom vyrůst má z té spoušti? (Mach.); kameni…

spoušť

II, -tě ž. zařízení, jímž se něco uvádí v činnost, spouští: s. pušky; stisknout s. fotografického ap…

spoušťadlo

v. spouštědlo

spouštěcí

příd. sloužící k spouštění: s. zařízení; s. lano; s. most padací; tech. s. ústrojí; s. tryska

spouštěč

, -e m. tech. spouštěcí zařízení: s. elektrického motoru; s. spalovacího motoru startér

spouštědlo

, spoušťadlo, -a s. nář. chodská slavnost po ukončení přástek: na "spouštědlo" musejí s nimi (ženami…

spouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k spustiti: s. sudy do sklepa pouštět; s. kotvy; s. vlajku; s. oponu; s. ruce do …

*spoušťka

I, -y ž. (2. mn. -těk) spoušť I 2: kdo si bude považovat toho místa vzdor té spoušťce (po povodni) (…

*spoušťka

II, -y ž. (2. mn. -těk) spouštění: nechodíval jako jiní na spoušťky kohoutů po domech (Wint.)

spoušťový

příd. k spoušť II: s. mechanismus; tech. s-á páka

spoutanec

, -nce m. řidč. spoutaný člověk: zrak jeho utkvěl na s-ích (Jir.)

spoutanost

, -i ž. vlastnost toho, kdo (n. co) je spoutaný; nedostatek volnosti; nesvoboda, závislost: životní …

spoutati

dok. 1. (koho, co) opatřit, sepnout, sevřít, svázat pouty: s. zajatce; s. vězně na rukou; spoutal ko…

spoutávati

ned. k spoutati: s. ruce zatčených; – řidč. s. vlasy; – s. vodu hrázemi; – poněk. kniž. s. duše lásk…

strakapoud

, strakapúd, poněk. zast. ob. strakapoun, -a m. pestře zbarvený pták z příbuzenstva datla: vypadat j…

strakapounský

příd. poněk. zast. ob. připomínající strakapouna: s-é livreje (Hol.)

sypoučký

příd. expr. velmi, pěkně sypký: s. snížek

špoul-

v. špul-

trojpouzdrý

příd. bot. t. semeník, plod mající tři pouzdra (např. u tulipánu, lilie)

upouštěti

ned. (3. mn. -ějí) 1. k upustiti: řidč. slabé rámě upouští i meč i štít (Čech) pouští; – u. od úmysl…

upoutanost

, -i ž. řidč. kniž. stav toho, kdo (n. co) je upoután (zvl. ve význ. 4); spoutanost, nesvoboda: vědo…

upoutati

dok. 1. (koho, co k čemu) pouty, vázáním připevnit, připojit; připoutat 1, přivázat 1, uvázat (op. o…

*upoutávací

příd. mající upoutat pozornost, upoutávající: maličká u. výstavka (Lit. nov.)

*upoutávač

, -e m. poutač (odb.) (Lid. nov.)

upoutávati

ned. k upoutati 1, 3-5; poutat: u. dobytek přivazovat; upoutávání lodí; u. uzel vlasů (Šrám.); – kni…

upoutávka

, -y ž. (2. mn. -vek) řidč. odb. menší poutač, zvl. ve výloze: u. za výkladem

-vazovati

jen s předp.: v. vázati kromě nad-, pou-; dále pos-

*velepoučný

příd. velmi poučný: v-á sbírka historická (Ner.)

vpouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k vpustiti: řidč. v. rakev do hrobu spouštět; – v. tanečníky do sálu pouštět; – v…

všeodpouštějící

příd. řidč. takový, kt. všechno odpouští: v. milosrdenství (John)

vykapounovati

dok. ke kapounovati: v. kuřata

vypoučet si

ned. nář. vypůjčovat si: chodívají si rády v. do vesnice chléb (Č. lid)

vypouklina

, vypuklina (*vypouchlina Čap.-Ch.), -y ž. vypouklé místo, vypouklý tvar, útvar: drobné v-y na nátěr…

vypouklý

, vypuklý (*vypouchlý Čap.-Ch.) příd. 1. mírně vystupující, zvedající se z něj. plochy, vyvýšený nad…

vypoulený

(*vypulený Sova) příd. 1. expr. (o očích ap.) vyjeveně, udiveně hledící; vyvalený, vyboulený 1, vytř…

vypouleti

v. vypulovati

vypouliti

(3. mn. -í, rozk. -pul, -pouli) (nář. vypulit Kubín) dok. jen ve spoj. v. oči vyjeveně, udiveně pohl…

vypouštěcí

příd. určený, sloužící k vypouštění (vody, páry ap.); výpustný: v. otvor; v. zařízení; tech. v. koho…

vypouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k vypustiti: v. slepice z kurníku pouštět; v. žáky ze třídy po skupinách; stroj v…

*vypoutati

dok. kniž. 1. (koho, 4. p.) vyprostit, vymanit, osvobodit 1: (z té společnosti) jsem vás chtěl v. (P…

vypoutávati

ned. zř. zast. k vypoutati 1: věda vypoutává nás z předsudku (Sab.) osvobozuje

vypouzdření

, -í s. tech. pouzdra strojových součástí (ložisk, kol ap.): v. ložiska, válce, čerpadla; v. též vyp…

vypouzdřiti

dok. (3. mn. -í) tech. (co) opatřit pouzdrem: v. ložisko; v. válec

vypouzeti

v. vypuzovati

vyšpouliti

v. vyšpuliti

vzpoura

, -y ž. 1. prudké hromadné vzepření se autoritě, režimu ap.; odboj 1, vzbouření, povstání, rebelie 1…

*vzpource

, -e m. (5. j. -ce) kdo se účastní vzpoury, vzbouřenec, povstalec: já v. vyplaším z jejich hnízd (Vr…

vzpouzeti se

ned. (3. mn. -ejí) (~; komu, čemu; řidč. proti komu, čemu) stavět se proti někomu, něčemu na odpor; …

zapapouškovat

dok. řidč. expr. (co) k papouškovat: z. naučený pozdrav

zapouchlý

v. zapuchlý II

zapoustevničit si

dok. (3. mn. -í) řidč. do libosti užít něj. dobu poustevničení (v. za- II): s četbou rád si (doktor)…

zapouštěti

ned. (3. mn. -ějí) k zapustiti: z. sloupky plotu; zahr. z. květináče do jamek v zemi; tech. z. hřebí…

*zapoutati

dok. (co, koho) připoutat 1: z. loďku (J. Langer); z. se v okovy (lásky) (Klicp.) spoutat se jimi

zapouzdřiti

dok. (3. mn. -í) tech. (co) opatřit ochranným pouzdrem: z. přístroj, stroj; zapouzdřené čerpadlo

zapouzdřovati

ned. tech. k zapouzdřiti: z. přístroje

zapouzeti

v. zapuzovati

zapuchlý

II, zapouchlý příd. zast. a nář. zatuchlý 2: zapuchlá světnice (Vlastimil); zapouchlý brloh (Herrm.)…

zapuchnouti

II, zapouchnouti dok. (min. -chl, podst. -chnutí) zast. a nář. zatuchnout: kaluže zapuchnout musily

zašpouliti

v. zašpuliti

zkapounovatět

dok. (3. mn. -ějí) řidč. expr. ke kapounovatět: rod Vítkoviců zkapounovatěl (Kub.)

zrampouchovatěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se podobným rampouchu (ve význ. 1), ztuhnout jako rampouch (Ner.)