poučiti [po-u-] dok. (3. mn. -í) (koho, co o čem) dát někomu poučení o něčem; objasnit 2 (komu co), vyložit, vysvětlit, osvětlit 3, informovat: p. chodce, jak přecházet; názorně někoho o něčem p.; knihy pro poučení lidu; kolísání buržoazie poučilo masy; — poučiti se dok. 1. (o čem; ~) získat poučení, vědomosti, informace o něčem; informovat se: důkladně se p. o postupu práce; p. se z literatury; p. se chybami *2. (čemu; ~) něj. dobu se učit: poučil se trochu kolářství (Staš.); Anna už dávno se s dětmi poučila (Čap.-Ch.); — ned. poučovati, p. se