poušť, -tě ž. 1. rozsáhlá pustá krajina bez rostlinstva: africká p.; pokus o zavlažení pouště; ticho jako na poušti velké, naprosté; ust. spoj. král pouště lev; koráb pouště velbloud; hlas volajícího na poušti (bibl., přen.) marné volání, bez ozvěny; zeměp. krajina, v níž vypařování převyšuje srážky a kt. je proto vyprahlá a suchá: písečná, kamenitá, horká, studená, solná ap. p. 2. kniž. opuštěné, nehostinné místo, opuštěný, nehostinný kraj; pustina: vyrostla na poušti (Svět.) v samotě; ledová p.; přen. (o něčem jednotvárném, šedivém, skličujícím:) p. válečných let; p. myšlenek; papírová p. 3. řidč. zpustošený kraj, zpustošené místo: po vojsku zůstala p.; obrátit město v p.; přen. způsobit p. v srdci (Vlč.)