pouť, -ti, -tě ž. (mn. 1., 4. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -ěmi) (nář. pout, -u m., Něm., Jir.) 1. kniž. putování, cesta 3, cestování: p. po českých hradech; p. za chlebem; loď připravená k pouti (Čech) plavbě; umělecká p.; bludná p.; vydat se, dát se na p.; euf. skončit svou pozemskou, životní p.; p. života 2. náb. putování na posvátné místo: p. na Svatou Horu; jít na p.; vodit na p.; přen. expr. dlouhá p. po úřadech 3. (pův.) círk. slavnost k uctění památky světce, jemuž je zasvěcen místní kostel, kaple ap., spojená s lid. zábavou, růz. atrakcemi, prodejem u stánků ap.; (nověji zejm.) tato zábava: matějská, josefská p.; houpačky a kolotoče na pouti; pozvat někoho na p.; marcipánové srdce z pouti; přen. národní p.; expr. je nás tu jako na (n. o) pouti mnoho 4. ob. dárek zakoupený o této slavnosti: koupit pouti