použíti [po-u-] dok. (1. j. -žiji, rozk. -žij, min. -žil, trp. -žit, přech. min. -živ) 1. (čeho, koho; zvl. u konkr. jmen též co, koho) vzít, zvolit k něj. účelu; užít, upotřebit (k čemu): p. zbraní, násilí; p. lsti; bude použito všech prostředků; p. práva; p. jeřáb, jeřábu; p. kleště; p. přítele jako pomocníka; umývárna je k použití; individuální, společenské použití; použitá voda; použité poštovní známky 2. (čeho, koho) využít, využitkovat, užít (k svému prospěchu): p. něčí obratnosti, něčích zkušeností; p. okamžiku, obecného zmatku; p. krásného dne k procházce; p. toho jako příležitosti, záminky, aby...; výhodně p. známých; — ned. používati