pouhý příd. 1. takový, k němuž nic jiného, nic víc nenáleží; nic jiného než; samý, samotný: viditelný p-m okem; mít p-é dva metry látky; stojí to p-ch pět korun; je to pro něho p-é jméno; dělat něco z p-ého přátelství; ♦ být někomu p-ou onucí přezírán, nevážen 2. řidč. úplný, naprostý, čirý 2, čistý 4, čiročirý 2, čistočistý 2: ve tmě p-é leží místo tiché (Mácha); říci p-ou pravdu holou; to je p-á formalita; byla p-á Češka (Jir.); → přísl. k 1 pouze poněk. kniž. jenom I 1, jen I 1, toliko: měl na sobě p. košili; bylo slyšet p. tikot hodin; to záleží p. na tobě; myslit p. na zábavu; → podst. pouhost, -i ž. zast. a zř. kniž.: podávat výňatky v celé jejich p-i (Šaf.); – nestvořil jsem nějaké p-i (K. Čap.) pouhé věci o sobě