poustevník, -a (*poustevec, -vce, Ner., †poustenník, -a, Čel.) m. (6. mn. -cích) (poustevnice, *poustevice Baar, -e ž.) kdo žije z důvodů náboženských o samotě a vede přísně odříkavý život: v lese bydlel starý p.; žít, vypadat jako p.; přen. samotářsky žijící člověk, samotář: těmto dvěma p-ům vařila posluhovačka z chaloupek (Herb.); → zdrob. poustevníček v. t.