pouto, -a s. (čast. mn.) 1. nástroj n. předmět sloužící k spoutání někoho, něčeho; okovy: pouta na nohu a na ruku; dát někomu pouta; odvést někoho v poutech; rozvázat někomu pouta; jako poutem připoutána naslouchala (Jir.); přen. pouta otroctví, feudalismu, vykořisťování, konvence, zákonů, strachu; zlomit, rozbít, svrhnout, zpřetrhat pouta poroby; zvěr. pouta pomůcky n. zařízení (provaz, přístroj ap.) k znehybnění zvířete při operaci ap. 2. co slouží k pevnému spojení něčeho s něčím; pojítko 1: přen. pouta přátelství; bratrská pouta svazek, spojení; být poután, připoután pouty, poutem lásky; → zdrob. poutko v. t.