povážlivý (†povážný Jir., Tyl) příd. 1. jsoucí velmi vážného, závažného rázu, takže může budit znepokojení, obavy, takový, kt. je na pováženou; vážný, závažný, důležitý, nebezpečný: p-á situace prekérní; jeho stav je velmi p.; p-é zprávy; p-á choroba; p-é okolnosti; odpor rostl p-ou měrou; p. růst inflace †2. takový, kt. vše pováží, rozváží, rozvážný, uvážlivý, rozšafný, rozumný, opatrný: p. muž (Jir.); mládí není p-é (Šal.); nepovážlivá krev (Třeb.); přeměřoval světnici p-mi kroky (Mach.); → přísl. povážlivě (†povážně Jir., Něm.): jeho stav se p. zhoršil; zásob p. ubývá; – zast. mluvit p. (Tyl); p. vrtět hlavou (Ner.); → podst. povážlivost (†povážnost Havl.), -i ž.: nesnáze nabyly tím větší p-i; – zast. zdědil p. po otci (Hál.) uvážlivost