povídati ned. 1. k pověděti: p. pohádky, vtipy vyprávět; nepovídej to nikomu! neříkej; p. (si) o někom; nepovídá nic nového; vůbec neposlouchá, co se mu povídá; darmo p. mluvit; mně budeš něco p.!; nepovídejte!; kdybys nepovídal!; hanba p.; to vám povídám, ať tam nechodíte; přen. jeho obličej nic dobrého nepovídá; ♦ povídali, že mu hráli! (při odmítání) nevěřím, neudělám to ap.; vrabci na střeše už o tom (dávno) povídají je to obecně známo; hanl. jedna paní povídala (o něj. nezaručené, vymyšlené anonymní zprávě, zprav. veřejného rázu, šířené ústně) 2. hovor. povídám mívá platnost upozorňovací: jeď pomalu, povídám 3. hovor. hovořit, mluvit, rozprávět, bavit se (zvl. povrchně): my tu povídáme, a já mám tolik práce!; povídá si se psem; nemá čas na povídání ○ předp. v. pověděti, dále na- se, po- si, roz- se, u-, u- se, z-, z- se (vyz-, vyz- se), za- se; → nás. povídávati