povíti dok. (1. j. -viji, rozk. -vij, min. -vil, trp. -vit) (koho, 4. p.) 1. poněk. zast. porodit: p. chlapečka †2. též povinouti (Salich.) zavinout, ovinout, zavázat, ovázat: povila ho (matka syna) šňůrkou hedvábnou (Něm.); (dítě) v peřince povité (Staš.); přen. kusy strnišť povitých stříbrnými pavučinkami (Rais); — ned. povíjeti; — poviji ned. bud. k víti (v. po- III 1) (vedle budu vít): až ty košile ušiješ, věneček z routy poviješ (Erb.)