povýšený příd. 1. poněk. zast. trochu výše ležící; vyvýšený (nad své okolí): p-é místo; p-á čtvrť města (Čech), p-á země (hrobu) (Ner.) 2. (zvl. o hlase) zvýšený, pronikavý: promluvit p-m hlasem 3. poněk. zast. společensky (často jen domněle) význačný; hodnotou, ušlechtilostí vynikající; vznešený: domáhat se důstojenství rytířského a stavu p-ého (Pal.); p-é třídy (národa) (Čech); – inspirace kulturní, p-é a slavnostní (Šal.) 4. projevující (často zdánlivou) převahu a důležitost; vypínavý, bohorovný 2, hrdý 3: p. člověk; p. pohled, tón pohrdavý; p. poměr k lidem; p-é chování; p-á lhostejnost; p-é mlčení; mluvit s p-m klidem; → přísl. k 4 povýšeně: tvářit se p.; p. se smát, usmívat; p. ignorovat; přijmout někoho zpupně a p.; → podst. k 3, 4 povýšenost, -i ž.: žurnalismus nikdy nesmí ztratit svou p. i literární i vědní (Z. Nej.) vysokou hodnotu; – stavovská p. (Zápot.); — v. též povýšiti