povýšiti dok. (3. mn. -í, rozk. -vyš) 1. poněk. zast. (co, koho) trochu zvednout do výše; pozdvihnout 1, pozvednout 1, zvýšit: p. ruce (Ner.); (sedláci) ho (správce) chtěli p. (Jir.) oběsit; p. ceny předplatní (Havl.), poněk. zast. mat. umocnit: p. na druhou 2. ust. spoj. p. hlas promluvit zvýšeným, pronikavým hlasem; zvýšit (hlas), pozdvihnout 3, povznést 3: mimoděk hněvivě p. hlas 3. (koho, co) udělit, přiřknout někomu, něčemu něj. hodnost, vyšší postavení (zvl. v úřadě), práva n. výsady, důležité místo, vyšší hodnotu: p. na vedoucího; povýšení důstojníků v záloze; byl od ledna povýšen; p. svou vůli na zákon; (dř.) p. městys na město; p. do stavu šlechtického; p. na trůn 4. (~;na koho) dosáhnout vyššího stupně v služebním pořadí; avansovat (hovor.): po třech letech povýšil; povýší brzy na majora 5. poněk. zast. (koho, co) povznést 4: p. někoho svou láskou; p. lid vzděláním; povýšení kleslého společenského života (Sab.); — povýšiti se dok. *1. trochu se zvýšit, pozvednout se: její řasy se povýšily (Čap.-Ch.) 2. řidč. (o hlase) nabýt vyšší polohy a větší intenzity; zvýšit se: ryk se povýšil (Čap.-Ch.) 3. poněk. zast. nabýt vyšší hodnoty, ceny; zř. (za koho) nabýt hodnosti: uměleckým tvořením se povýším (Hol.); – p. se za doktora (Prav.) 4. (nad koho) nabýt převahy (často jen domnělé) nad někým: aby se nad ni povýšila, libuje si v němčině (Prav.); — ned. povyšovati, p. se