pověřiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho čím) udělit, dát někomu zmocnění k něj. úkolu, k urč. jednání: p. někoho úkolem, vypracováním návrhu; osoba pověřená funkcí; být pověřen vytvořením vlády; být pověřen vyřídit vzkaz; být pověřen, aby...; úředník se zvláštním pověřením; dipl. p. někoho u cizí vlády určit diplomatickým zástupcem, akreditovat 1 †2. (co) ověřit: pověřená kopie (Vojtíšek); — ned. pověřovati