povědomý příd. 1. (v přísudku a v doplňku kniž. a zast. též v tvaru jmenném) (komu) (jistým způsobem) známý: zdál se, byl jí nějak p.; jeho hlas mi byl hodně p.; to je vám zajisté p-e, kniž. p-o 2. kniž. a zast. ve spoj. býti povědom, -a,... (čeho; v čem; kde) obeznámený (s čím), znalý (čeho): byl p-om umění stavitelského (Vanč.); lid ve spisovné řeči p-om není (Havl.); jsem tu nějak p-om (Jir.); → přísl. povědomě: hlas zněl p.