povětří, -í s. 1. poněk. zast. vzduch: rána za ranou otřásala p-m; šíp zasvištěl p-m; dravec je vysoko v p.; vyjít si na čerstvé p.; často ve spoj. vyhodit, vyletět do p.: vyhodit most do p.; vlak s municí vyletěl do p.; ♦ mluvit do p. (čast. do větru) zbytečně, marně, nerozumně, planě; zast. tenkrát to bylo v p. (Jir.) bylo to zvykem, v módě; vy (týdně) máte své jisté, ale tam to viselo v p. (Rais) bylo nejisté †2. povětrnost, počasí 1: p. bylo studené a nestálé (Vanč.); špatné p. (Tyl) 3. poněk. zast. ob. prudký vítr, větrné počasí: p. se utišilo (Něm.); takové p. nebylo, už ani nepamatuji (Zápot.)