povinný příd. 1. (v přísudku a v doplňku zprav. v tvaru jmenném povinen, -nna,...) (čím, komu; řidč. co, k čemu; †v čem) (o osobě) mající povinnost, závazek: mládež školou p-á; muži p-í vojenskou službou; rodičům jsme p-i úctou zavázáni; co jsem p-n? dlužen; je p-n to zaplatit; byli p-i k vojenské službě (Goll); práv. zavázaný k jednání n. opominutí: p-á strana 2. (o věci) takový, kt. má, musí být konán, vykonán: p-á školní docházka; p-á lékařská prohlídka; p-é očkování; p-é označování zboží cenou závazné; p-á úcta, věrnost náležitá; p. smích jen z povinnosti, nikoli spontánní; sport. p-é cviky; p-á sestava; p-á jízda (při krasobruslení); škol. p. předmět, p-é přednášky (op. volné) kt. každý žák, student musí navštěvovat (op. nepovinný); práv. p. výtisk kt. nutno odevzdat zdarma knihovnám a urč. institucím; p. díl (dř.) urč. podíl na dědictví, na kt. měl nárok nepominutelný dědic; → přísl. povinně: p. se účastnit něčeho; očkování bude provedeno p.; p. se usmát nikoli spontánně; → podst. povinnost v. t.