povolání, -í s. 1. trvalá činnost, kt. člověk vykonává jako své zaměstnání a na kt. se připravoval v učebním poměru n. odborným studiem: těžké, odpovědné p.; je p-m kovodělník; hudebník z p.; poradna pro volbu p.; soudce z p.; voják z p.; jsem tu za svým p-m pracovně, ne soukromě; minul se (s) p-m pochybil ve volbě povolání; expr. osvědčil by se i v jiné práci; med. nemoci z p. kt. vznikají v urč. pracovním prostředí n. jako následek urč. práce; práv. svobodná p. bez zaměstnaneckého poměru, jako umělci ap. 2. poněk. zast. (k čemu) poslání, určení; vnitřní puzení, chuť, schopnosti, nadání: ženštiny o svém vyšším p. přesvědčené (Staš.); – cítit p. k umění, k učitelství ap.; — v. též povolati