povolný příd. 1. vyhovující přáním druhého, podřizující se cizí vůli, ochotný k ústupkům; ústupný, měkký 3: otec, jindy p., neustoupil; je ve všem p.; nepovolný protivník; rodiče byli k dětem příliš p-í; p-é loutky cizí vůle poddajné; byl ke všemu p. (Něm.) svolný, se vším souhlasil *2. ustupující fyzickému tlaku, poddajný: p-á sypkost žhavého písku (R. Svob.); nepovolná hmota (Dyk); p-á travička (Něm.) měkká †3. pomalý I 1, pozvolný, povlovný 2, ponenáhlý, nenáhlý, mírný 1: p. krok (Mácha); p. převrat myšlenek (Tyl); → přísl. povolně: p. se podrobit; jednej vlídně a p.!; – zast. šla velmi p. (Podl.) pomalu; → podst. povolnost, -i ž.: přinutit k p-i