povrch, -u m. (6. mn. -ších) 1. plocha zevně něco omezující, vnější strana něčeho: p. těla, kůže; drsný p. látky; půda na p-u zmrzlá; leštěný p.; zemský p.; prahorní horniny pronikající na p. země; ♦ expr. smést s p-u země, vyhladit s p-u zemského úplně zničit, vyhubit; horn. práce na p-u povrchové; geom. p. tělesa soubor ploch těleso omezujících; součet obsahů těchto ploch: p. kvádru, kužele 2. hladina (kapaliny): p. vody; vyplavat na p.; vynořit se na p. ukázat se na hladině, přen. stát se veřejně známým (zprav. o něčem nežádoucím); jen tak tak se udržovat na p-u, přen. stěží přemáhat těžkosti, nesnáze 3. vnější, vrchní, viditelná část n. vůbec smysly postižitelná stránka někoho, něčeho; vnějšek, zevnějšek: šlechetné srdce pod drsným p-em; na p-u to vypadalo velmi krásně; ulpět, utkvět na p-u; vnikat pod p. věcí; jak na p-u byla ta jeho statečnost, když ji mohlo setřít několik ran (Fuč.) povrchní, zdánlivá; jen z p-u znát (Hol.) povrchně; — v. též napovrch