povrchní (†povrchný Pal., Jir.) příd. 1. jsoucí, umístěný na povrchu; nehluboký, mělký 1 (op. hluboký 1): p. rána; p. řez; zast. p. čistota (Erb.) vnější, povrchová 1; p. roucho (Tyl) vrchní; p. pozlátko, přen. líbivý zevnějšek; fyziol., med. p. dýchání při kt. je malá výměna vzduchu a nevýrazný pohyb hrudníku 2. takový, kt. nejde do hloubky, k podstatě, málo důkladný; mělký 2, ledabylý 1, nedbalý 1, plytký 1 (op. opravdový): p. člověk, posuzovatel; p. povaha; p. úsudek; p. pozorování zběžné, letmé; p. znalost, vzdělání; p. zájem; p. známost; → přísl. povrchně: rána se zhojila jen p.; – p. znát, všímat si; p. pročíst; p. se něčím zabývat, o něco zajímat; p. pracovat; → podst. povrchnost v. t.