povzbuditi dok. 1. (koho, 4. p.; k čemu) dodat někomu odvahy n. chuti; přivést, přimět, pohnout 4, podnítit 2, pobídnout 1: p. k práci; p. vlastním příkladem; p. herce potleskem; láska je nadšením, povzbuzením (Jir.) 2. (co) učinit silnějším, živějším, intenzívnějším; podnítit 1, vzpružit; zast. dát vznik něčemu, podnítit, vyvolat, probudit, ponouknout, vzbrudit: p. srdeční činnost; p. vlastenecké smýšlení; p. soutěživost mezi žáky; povzbuzení turistického ruchu; – zast. p. (v někom) zlost (Havl.); zeměd., zahr. p. cukrovku, obiloviny vnějším zákrokem způsobit rychlejší růst †3. (koho, 4. p., proti komu, čemu) vyvolat, podnítit něčí hněv, zlobu, popudit: proti synu (ji) povzbudil a popudil (Šmil.); — ned. povzbuzovati, povzbouzeti