pozůstatek, -tku (6. mn. -tcích) (*pozůstavek, -vku, 6. mn. -vcích, Hál.) m. 1. kniž. zbytek; řidč. co se (ojediněle n. v malém množství) dochovalo z minulých dob; ostatek 1: p-y sněhu v polích; p-y zbořených domů; p-y starých řádů přežitky, přen. p-y krásy v obličeji stopy, – p. buláckého kroje (Něm.); (jeho) postava, živý p. bývalé slávy (Čech) 2. mn. (tělesné) p-y (zř. j.) tělo člověka po smrti; ostatky 2: básníkovy (tělesné) p-y byly převezeny do jeho rodného kraje; řidč. p-y svatých (Mach.) ostatky 2 (círk.), relikvie; svatý p. (Svět.)