pozdraviti I dok. (3. mn. -í) k zdraviti 1. (koho, co; ~) pozdravem (ve význ. 1) projevit úctu n. přátelství: p. učitele; hlasitě pozdravil "Dobrý den"; p. smeknutím, úklonem; neumí (slušně) p.; nejdříve se pozdravil s matkou; p. zaťatou pěstí; důstojník pozdravil šavlí; pozdravil ji úsměvem (Olb.); p. státní vlajku vzdát jí čest; ♦ poněk. zast. p. (čast. nepozdravit) u vrbiček (ne)projevit poníženě úctu někomu nadřízenému, kt. to vyžaduje 2. (koho, co) vřele uvítat, nadšeně projevit účast n. oslavit: p. novorozence; p. vítěze, presidenta; delegáti pozdravili sjezd strany; p. verši svobodu, přípitkem nový rok; p. úspěch jásotem (Olb.)