pozemský příd. 1. poněk. zast. vztahující se k zemi, k jejímu povrchu: do p-ch krajů (z podzemí) (Něm.); p. luh (Čech); p-é vody (Břez.); ptactvo p-é i nebeské (Herb.); p-á flóra; hvězd. p-é měřítko, p-é podmínky (na rozdíl od vesmírných) 2. jsoucí na zemi, vztahující se k životu; světský (op. duchovní); (pův. v náb. pojetí) jsoucí na tomto světě (op. posmrtný): p-é statky hmotné; p-é radosti; sochy jakoby zbavené p-é tíže zemské; unikl p-é spravedlnosti (K. Čap.) světské; p-é starosti (Svět.) všední, prozaické; – p-é údolí (Hol.) tento svět; p-á pouť (Mácha, Svět.) život; p-é žití (Zey.) časné 3 (náb.); pomíjejícnost věcí p-ch (Hál.); → přísl. pozemsky: p. jadrný; → podst. pozemskost, -i ž.: nejhrubší p. (Čech)