posice [-zi-], pozice, -e ž. (2. mn. -ic, -icí) (z lat.) postavení 1. držení těla; poloha 1: ležet v pohodlné p-i; základní taneční p. postoj 2. místo, umístění ve vztahu k okolí: zaujmout p-i výhodnou pro pozorování polohu 2; p. figur na šachovnici rozmístění 3. (čast. mn.) (v něj. zápolení) místo, umístění upravené, zaměřené na ovládnutí n. obranu: bojové p.; hájit ohrožené p.; dobýt obranné, předsunuté p.; dostat se k ruským p-ím (J. Mar.) zákopům; přerušit boj ve výhodnější p-i; přen. obsadit, ovládnout, mít v rukou rozhodující hospodářské p.; vyklidit významnou p-í; klíčové, mocenské p.; publ. jednat z p. síly vyhrožovat při jednání svou silou, mocí; kritizovat z buržoazních pozic stanoviska 4. místo, umístění v něj. celku se zřetelem na význam, vliv: p. žen ve veřejném životě; posilovat, upevňovat, oslabovat něčí p-i; mít někde dobrou p-i; strana získávala, upevňovala své p.; — posiční, poziční příd.: voj. p. válka; loď. p. světla udávající polohu lodi na vodě, letadla ve vzduchu ap.; sport., šach. p. hra využívající dobrého postavení, rozestavení hráčů n. figur; jaz. p. hláska, varianta obměna téhož fonému v urč. poloze (bez významotvorného rozdílu)