mračnopozor

, -u m. expr. a zast. zamračený pohled, stálá zamračenost, škarohlídství, pesimismus: tváře s m-em (…

napozorovati

dok. (čeho) častým pozorováním zjistit: mnoho jsme toho nenapozorovali (Herb.); — napozorovat se dok…

†nepozor

, -u m. nepozornost: oblázky, jež v n-u na ohništi se dřívím podpálil (Třeb.)

nepozora

, -y m. i ž. hovor. expr. nepozorný člověk, zvl. školák

nepozorný

příd. 1. takový, kt. nedává pozor; rozptýlený, roztěkaný: n. řidič; n. žák, posluchač; být k někomu …

nepozorovaně

přísl. takovým způsobem, že to nikdo nepozoroval, bez vzbuzení pozornosti, nenápadně, neznatelně, ne…

odpozorovati

dok. (co; co komu, čemu) pozorováním zjistit; vypozorovat; zpozorovat a napodobit: o. účin hry v hle…

odpozorovávati

ned. k odpozorovati: dovedl o. zvláštnosti jazyka; – o. něčí manýry (Herrm.)

pozor

, -u m. 1. napjaté soustředění smyslů n. rozumu na něj. věc, kt. vnímáme n. kt. si všímáme; nejč. ve…

†pozorlivý

příd. pozorný: p. čtenář (Ner.); p. pohled (Til.); – musíme býti p-i (Svět.); – jak jí posluhuje, ja…

-pozorniti

jen s předp.: u-

pozornost

, -i ž. 1. uvědomělé soustředění duševní činnosti na něco: s p-í něco vyslechnout, přečíst; upřít p.…

pozornostní

příd. psych. k pozornost: p. zaměření

-pozorňovati

jen s předp.: u-

pozorný

příd. 1. napjatě soustředěný na něj. předmět, soustředěně něco sledující: p. posluchač, čtenář; nic …

pozorovací

příd. 1. určený k pozorování něčeho: p. přístroje; p. stanice (meteorologická, hydrologická ap.) obs…

pozorovák

, -a m. (6. mn. -cích) zast. slang. a žert. školní inspektor: zemský školní p.

pozorování

, -í s. 1. činnost zaměřená na sledování, zkoumání jistého jevu za účelem poznání: konat p.; pečlivě…

pozorovatel

, -e m. (pozorovatelka, -y ž.) 1. kdo pozoruje (náhodně n. jako svůj úkol): dobrý, povrchní p.; vním…

pozorovatelna

(2. mn. -len) (*pozorovna, 2. mn. -ven, Čap.-Ch.), -y ž. místo určené a zařízené k pozorování, místo…

pozorovatelný

příd. takový, kt. může být pozorován, zpozorován; znatelný, patrný 1, viditelný: sotva p-é chvění ci…

pozorovatelský

příd. kniž. 1. vlastní pozorovateli: p. bystrozrak 2. souvisící s činností pozorovatele: p-é stanovi…

*pozorovatelství

, -í s. činnost pozorovatele: pasívní p. (Drda)

pozorovati

ned. 1. (koho, co; jak) soustředěně, se zvýšeným zájmem se na někoho, něco dívat, zrakem někoho, něc…

pozorovna

v. pozorovatelna

pozoruhodný

příd. hodný pozoru, zasluhující povšimnutí, budící zájem; zajímavý, významný: p. pokus, výsledek; ve…

sebepozorování

, -í s. pozorováni svého nitra; introspekce (psych.): oddávat se soustavnému s.; sebepozorovací příd…

upozorněná

, -é ž. řidč. ve spoj. na u-ou upozornění: tlumené výkřiky na u-ou (Jir.)

upozornění

, -í s. vybídnutí, výzva k povšimnutí si, k uvědomění si něčeho: písemné, telefonické u.; uveřejnit …

upozorniti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p., nač, na koho) vybídnout k povšimnutí si, k uvědomění si něčeho, vzbud…

upozorňovací

příd. takový, kt. slouží k upozorňování: u. signál; tónový přízvuk má tu (při zvolání) funkci u. (Tr…

upozorňovadlo

, -a s. (2. mn. -del) žel. tabule upozorňující na předvěst

*upozorňovatel

, -e m. kdo na něco upozorňuje: (vydaná kniha) je dobrým u-em a vodítkem (pro zakládání muzejních sb…

upozorňovati

ned. k upozorniti: u. na nebezpečí; u. na výhody předplatného, na nově vyšlou knihu; u. na nové tale…

vypozorovati

dok. 1. (co) pozorováním zjistit, poznat; vyzkoumat 1, 2, postřehnout: v., kde jsou slabiny nepřítel…

vypozorovávati

ned. k vypozorovati

zapozorovat se

dok. řidč. (do čeho) zabrat se, ponořit se do pozorování něčeho (v. za- III): kdo se zapozoroval do …

zpozornělý

příd. kniž. takový, kt. zpozorněl: z. obličej (Boj.)

zpozorněti

dok. (3. mn. -ějí) kniž. stát se pozorným (ve význ. 1), pozornějším: zvedl hlavu a zpozorněl (Neff)

zpozorovati

dok. k pozorovati 2: zpozoroval v dálce vůz uviděl, spatřil; zpozoroval, že voda stoupla všiml si; z…