pozor, -u m. 1. napjaté soustředění smyslů n. rozumu na něj. věc, kt. vnímáme n. kt. si všímáme; nejč. ve spoj. dávat, dát p. (na koho, co; po kom; ~) (zast. mít p. na koho, co, mít koho, co na p-u Pfleg., v p-u Rais) soustředěně někoho, něco sledovat, někoho, něčeho si všímat, všimnout: dávej, dej (na něho) p., co udělá; dej p. na to, co řekne; dávat bedlivý p.; dávej po něm p. sleduj, co dělá; dej (si) p., kdy přijde všimni si; dával p., co se děje ve vedlejší místnosti; dávat p. při vyučování sledovat vyučování; zast. měli p. na zvony, jak kdy který se rozhlaholí (Jir.) 2. opatrné, ostražité soustředění smyslů, ostražitost, bdělost, aby se nestalo něco nepříjemného; zprav. ve spoj. dávat, dát p. (zast. mít p. Wint.) být opatrný, jednat opatrně, mít se na p-u (zast. být na p-u) (před kým, čím; ~) být ostražitý, ve střehu: musíme si dát velký p.; dávej p., abys to nerozbil; dej (na sebe) p., aby se ti nic nestalo; dávej p. na cestu; dej si p., ať neděláš chyby; p., neupadni!; p. na vlak; p., zlý pes; p., chyba!; dej si na něho p., ať tě neošidí; mějte se před ním na p-u; před tím si dejte p. na řeč; musíme být velmi na p-u (Pfleg.); ♦ ob. dát si p. na jazyk (expr. na hubu) být opatrný v řeči 3. pečlivé soustředění smyslů (především zraku) a péče, dozor, aby někdo byl (něco bylo) v náležitém pořádku: jen ve spoj. dávat, dát p. (zast. míti p. Vanč.) (na koho, co; ~) mít dohled, dozor, dohlížet, dozírat; dohlédnout: dávat na dítě lepší p.; dát p. na mléko, aby nepřekypělo; jeden žák dává p. (ve třídě před vyučováním) (aby byl ve třídě klid) 4. kniž. pozornost 2: příhody hodné p-u; to zasluhuje zvláštního p-u; vzbudit p. (Prav.); obrátit p. k dílu (Pal.) 5. základní vojenský a tělocvičný postoj, při kt. je tělo napjato a ruce připaženy: postavit se do p-u; stát v p-u; srazil paty k uctivému p-u; těl., voj. p. základní postoj; povel k zaujetí tohoto postoje; — Pozor, -a m. (dř. časté) jm. psa