pozorný příd. 1. napjatě soustředěný na něj. předmět, soustředěně něco sledující: p. posluchač, čtenář; nic neušlo jeho p-ému oku 2. řidč. opatrný, pečlivý, ostražitý, bdělý 3, bedlivý 1: být p. na své věci; p-á bdělost †3. ust. spoj. činit p-a (p-m) (koho na koho, co) upozorňovat: neustále na sebe p-a činil (Nov,) 4. projevující zájem o někoho péčí, vlídným, úslužným, ochotným chováním, vycházením vstříc jeho přáním ap.; všímavý: p. společník; byl p. k matce; p-á, laskavá péče matčina šetrná, ohleduplná; → přísl. pozorně: p. naslouchat, číst; p. něco sledovat; – p. něco zvedat; – chovat se p.; → podst. pozornost v. t.