pozorovatel, -e m. (pozorovatelka, -y ž.) 1. kdo pozoruje (náhodně n. jako svůj úkol): dobrý, povrchní p.; vnímavá, bystrá p-ka; nezaujatý p. dění; pasívní p. života; voj. voják určený k pozorování jistého úseku (ze země n. ze vzduchu) 2. osoba pověřená sledováním něj. událostí, jednání ap.: zahraniční p.; účastnit se jednání (kongresu ap.) jako p. bez práva zasahovat do jeho průběhu