pozorovatelný příd. takový, kt. může být pozorován, zpozorován; znatelný, patrný 1, viditelný: sotva p-é chvění citelné; nesnadno p-é, téměř nepozorovatelné změny; p. prostým okem; → přísl. pozorovatelně: sotva p. zkřivila rty; nepozorovatelně se měnit; → podst. pozorovatelnost, -i ž.