pozorovati ned. 1. (koho, co; jak) soustředěně, se zvýšeným zájmem se na někoho, něco dívat, zrakem někoho, něco sledovat: p. dítě při hře; p. okolí; p. protivníka; kradmo se navzájem pozorovali; pozorovala se v zrcadle; bystře p. 2. (co, koho) smysly postřehovat, vnímat; uvědomovat si, poznávat 1, shledávat: p. změnu, účinek něčeho; začal p. únavu, nebezpečí; pozorovala, že ji hlídá; dělala, jako když nic nepozoruje; je možno p., že...; často záp. byl tak zabrán do práce, že nepozoroval jejich příchod; vyšel nepozorován nepovšimnut 3. (koho, co) dávat na někoho, něco pozor; střežit, sledovat: p. někoho, něčí jednání už delší čas; neví, že je pozorován 4. (co, koho) soustředěně sledovat, zkoumat za účelem poznání: p. vzrůst rostlin; p. oblohu dalekohledem; p. kapku vody pod mikroskopem; pořád se pozoruje (nemocný) †5. (na koho, co) dávat pozor, věnovat pozornost někomu, něčemu; (nač) dbát něčeho, starat se o něco: pozoruj, pane rychtáři, na své měšťany (Wint.); Ježibaba na všecko pozorovala (Něm.); – na to p. mají, aby... (Wint.) †6. (koho, co zač) pokládat někoho, něco za něco: uvykl mne p. za stroj (J. z Hv.); ostatní to pozorovali za žert (Tyl) ○ předp. na-, na- se, od-, vy-, za-, z-; → nás. pozorovávati ○ předp. od-, vy-