pozoun (dř. ps. též posoun) (†pozaun, ps. též posaun Sab., John, †pazoun Ner., Jir., nář. pazón Nov.), -u m. (6. j. -u) (*pozouna, -y ž., Lier) (z něm. driv. fr.) žesťový hudební nástroj mohutného, slavnostního zvuku; trombón: hluk kotlů a p-ů; hluboký hlas p-u; mít hlas jako p. mocný; přen. jsemť já z kraje muzikantů, na p. jsem hrál (Havl.) svou činností jsem bouřil, burcoval; hud. p. tahový, ventilový; basový, altový p.; — pozounový příd.: p. part; → přísl. *pozounově (Sova)