práskati ned. (1. j. -ám) 1. vydávat ostré, rozléhavé zvuky připomínající výstřely: biče, pistole práskají; v střelnici práskaly rány; práskání dveří bouchání; začne to telegrafistům p. do uší (K. Čap.) 2. (čím) působit, aby vznikaly takové zvuky; praskat 5: p. (si) bičem; p. dveřmi bouchat; p. knihou do stolu; expr. p. z pušky střílet; ♦ p. knutou nad někým krutě mu vládnout; ob. expr. p. (též praskat) vousy zlobit se, hubovat; (umět) něco odříkávat, jako když bičem práska (čast. mrská) rychle; dobře; slang. p. to osmdesátkou rychle jet 3. (koho, co; do koho, čeho) dávat někomu, něčemu (ostré, zvučné) rány, údery; tlouci, bít 2 (do koho, čeho), bouchat 1, řezat, třískat: dráb práskal provinilce; p. psa; p. do spřežení; hovor. expr. p. někomu injekce příliš často dávat; p. obraz za obrazem zběžně, nepečlivě malovat, plácat, pleskat; ♦ ob. p. do bot utíkat ○ předp. do-, na-, na- se, vy-, z-, za-; → nás. práskávati ○ předp. po-; — dok. prásknouti