právě přísl. 1. (v časovém určení) v daný okamžik, v tu chvíli (n. krátce předtím), kdy se o něčem mluví, kdy se něco děje n. dělo; zrovna: p. tu nikdo není; p. jsme o tobě mluvili teď, před chvílí; p. jsme to dodělávali, když přišel; bylo p. pět hodin; ust. spoj. p. vyšla (o nové knize) 2. zdůrazňuje slovo, u kt. stojí; zrovna: p. to jsem chtěl; p. pro něho to má význam; proč byl vybrán p. on?; to je mi p. divné; mám toho p. dost; p. proto; p. naopak; p. teď, přišel p. včas; ve spoj. p. takový; p. tolik, p. tak jako... úplně stejně: mají p. taková práva jako my; zbylo mi p. tolik jako tobě; udělal p. (jen) to nejnutnější pouze 3. zmírňuje zápor; zrovna, příliš, zvlášť: nebyl p. vlídný; nebylo to p. lehké; nevede se jim p. dobře; krásy p. nepobrala není moc hezká 4. hovor. (často ve spoj. ba právě, no p.) vyjadřuje přisvědčování, oprávněnost výroku; ovšem I 1, zajisté, ano 1: to je od nich nerozum. No p., také jsem to říkal †5. podle práva, náležitě, správně, řádně, spravedlivě; pravě 2 (zast.): učiní s nimi věrně a p. (Pal.); jednat p. (Baar); mluvit p. (Rais)