průřez (†průříz Havl.), -u m. (6. j. -u) 1. příčný řez (nejč. vodorovný n. svislý) něj. předmětem: kruhový p. roury; sledovat na p-u kmene roční přírůstky; p. svislý, šikmý ap.; přen. p. vývojem národní společnosti; geom. p. tělesa rovinný řez tělesa; tech. profil 2. řidč. prostor n. mezera vznikající jakoby proříznutím: pohled p-em skal 3. příčný rozměr označující tloušťku n. plošné rozpětí předmětu: dub měl celý metr v p-u 4. prořezání, průklest 1 (zahr.), prokleštění: p. ovocných stromů