průchod, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. (kudy) projití, procházení (něj. prostředím): p. vojska městem; zaručit parlamentářům svobodný p. mezi liniemi; p. potravy zažívacím traktem; p. plynu filtrem; elektr. p. proudu vodičem; hvězd. p. hvězdy (nebeským) poledníkem; hut. proběhnutí válcovaného materiálu mezi válci 2. místo, prostor k projití, k procházení; otvor n. chodba, kudy se prochází; domovní prostory, dvory ap. spojující jednu ulici s druhou: zjednat pro někoho (v davu) p.; – prorazit (ve zdi) p.; uvolnit zasypaný podzemní p.; – staroměstské p-y; krámy v novém p-u pasáži 3. dát p. (čemu) otevřeně vyjádřit, vyslovit n. projevit něco; též zjednat p. (čemu) umožnit, zajistit uplatnění něčeho: dát p. své radosti, žalu; – dát, zjednat p. vůli lidu, právu, pravdě †4. průběh 1: pokojný p. sněmu (Pal.) 5. hud. průchodný tón