průliv, -u m. (6. j. -u) 1. zeměp. úzký pruh moře mezi dvěma výběžky pevniny, spojující pobřežní vody s mořem n. dvě růz. moře: Beringův p. †2. průplav: voda ze Sarna vedena p-em podzemním (Ner.) †3. zprav. ve spoj. hledat, dát, připravit ap. p. průchod 3: nadšená obraznost mladistvá hledá p. (Sab.)